Xénios Dias nikdy nezemrel

Zdá se, ze kdysi zacala kolovat povest, ze velký Zeus, pán antického reckého panteonu, který se narodil v jeskyni Diktéo Ándro a vyrostl na hore Ídi, umrel a byl pohrbený v jeho rodišti, na Kréte. Básník klasického období Kallímachos z Alexándrie byl verný Diovi a venoval mu chvalozpev, v kterém je proti této povesti: "...Ó otce ... Krétané byli vzdy lhári. Protoze i do hrobu te, ó králi, Krétané dali. Ale ty jsi nezemrel, ziješ vecne."

A opravdu Krétané lhali. Pritom urcite meli duvod, ze chteli, aby jejich velký buh zemrel, duvod který by nikdo nemohl pochopit. Totiz buh, který se ztotoznuje s prírodou, je buh, který kazdý rok umírá a je znovuzrozený silnejší kazdé jaro spolu s novou zelení... Presne tak i Zeus. Pravda je, ze nikdy nezemrel. Narozený a vychovaný na Kréte, umírá a krísí se, zije a vládne. A je jasné, ze ten, kdo zije v soulade s prírodou, urcite si jí vází, má ji rád a príjímá všechny její bytosti.

A proto i Zeus Kréty se jmenuje Xénios (pohostinný), protoze chrání všechny návštevníky a nabízí štedre jeho pohostinství kazdému cizinci, který chce vzdát cest jeho posvátné zemi. V duši kazdého Krétana vládnou ješte dve vlastnosti: velkomyslnost a cest, a v hierarchii morálních hodnot význacné místo zabírá hned po rodine prátelství. Krétský duch casto presahuje meze: v odvaze, v udatnosti, v touze po svobode, v lásce k domovu a prírode, v pohostinství.

V Chanii budete mít moznost poznat pravé pohositnství, vlastnost, která je dnes stále vzác- nejší. Poznejte se s lidmi, posedte s nimi u stéjného stolu, vyslechnete povídky a tajemství, o které se s vámi chtejí podelit. Poznejte jejich premírne city a jejich morálku. Prijmete laskavou krétskou pohostinost, bud to je jedna "rakí sto pódi"(rakí ve stoje), sklenka vína s jednohubkou, nebo bohatý obed ve skromném obydlí. Obyvatelé Chanii vás obejmou s láskou, rozdelí si s vámi o všechno co mají, a s nimi se budete cítit jako doma. To není vychloubání, není to zvyk nebo otázka cti. Je to jejich zpusob zivota a vyjádrení duše. Prece Krétan nic nevlastní. Jeho domov je celá krétská zeme a nic z ní mu nepatrí. S radostí a pýchou uznává, ze je ješte jeden ctihodný host ve velkém paláci jeho velkomyslného otce krétského puvodu Xénia Dia.